Hra začíná v roce 1680 na severu Čech, v lesích kolem Arnultovic (Arnsdorf) a nedaleko dnešního Nového Boru, kterému se tehdy říkalo Haida. Pec se nechávala hořet celé měsíce a pánve v ní praskaly jedna po druhé. U pece se navíc dost pilo, a proto patří pivo ke mzdě dělníků i ve hře. Hotové sklo odtud putovalo přes Haidu do Drážďan, Vídně i Benátek.

Sklářská huť Fajrum je browserová hra, která z toho vychází: oheň, písek, potaš a lidé u pece. Žádná fantasy, jen řemeslo, které musí sedět.

Proč právě rok 1680

Ve sklářství je to zlom. Renesanční lesní sklo (waldglas) - zelenavé, často kalné, tavené z potaše a bukového popela - v Čechách ustupuje baroknímu křišťálu. Johann Kunckel krátce předtím vydal Ars Vitraria Experimentalis (1679), arsen se začíná používat jako čeřidlo a rubínové sklo, které získává barvu z koloidního zlata rozptýleného ve sklovině, je pořád recept, který se podaří málokomu.

Mapa hry stojí na skutečných místech. Arnsdorf je výchozí huť uprostřed hvozdu, Haida (Nový Bor) obchodní středisko, kam míří hotové zboží. Polevsko, Lindava a Česká Lípa mají v herním světě každé svou roli.

Od polesí k poháru

Řetěz začíná v lese a končí u poháru nebo lustru. Dříví se kácí na topení i na výrobu potaše v milíři, z lůmku se těží křemenný písek a vápenec a z bukového popela se loužením získává potaš. Z těchto surovin se zamíchá kmen a ten se sype do pánve v peci.

Pánev (Häfen) je nejdůležitější a zároveň nejrychleji se opotřebovávající součást huti. Vyrábí ji pánvař ze žáruvzdorné hlíny a po omezeném počtu várek praskne. V peci jsou čtyři sloty a každý se nastavuje zvlášť, takže vedle sebe může tát waldglas, křišťál i kobaltová modř. Jak sloty rozdělíš, patří k hlavním taktickým rozhodnutím.

Po tavení následuje čeření a to se přeskočit nedá. Bez čeřidla zůstanou ve skle bublinky a šlíry a kupec zboží vrátí nebo zaplatí méně. Kuchyňská sůl (NaCl) je nejlevnější, ale nejslabší, mangandioxid je střední volba a arsen, na tu dobu novinka, čistí nejlépe a nejvíc stojí. U barevného skla a hlavně u rubínu jsou nároky ještě vyšší, takže čeření solí se u nich nevyplatí.

Nakonec nastupují foukači. Jsou to jmenovaní dělníci s vlastnostmi a rysy, kteří do huti přicházejí v průběhu kampaně. Elias Böhm fouká křišťál, Marie Wagnerová učí a specializuje se na filigrán. Bez foukače vznikne jen surový střep za pár grošů, s ním číše, nádoby, tabule, pohárky nebo lékárenské lahvičky za mnohonásobně vyšší cenu.

Sezóna za sezónou: les, lidé a pánve

Jediný vítězný cíl hra nemá. Každá sezóna je uzavřený příběh, který končí skóre, a příští rok začínáš znovu, jen o zkušenost chytřejší.

Les. Dvacet parcel na začátku působí štědře, jenže dřevo spaluje pec, spotřebuje ho milíř na potaš a jde i na stavbu nových budov. Kdo kácí bez plánu, skončí ve třetí sezóně s pařeništěm a studenou pecí. Les se sice obnovuje, ale pomalu.

Lidé. Dělníci chtějí pravidelnou mzdu a pivo. Jeden džbán denně drží náladu i výkon na normálu. Dvojitá dávka zvedne morálku, přidá ale desetiprocentní šanci na nehodu: rozjařený foukač rozbíjí kusy a tavič přetopí pec. Trojitá dávka znamená čtvrtinovou šanci na nehodu a v noci explodující pánev nikoho nepotěší. Pozor i na únavu: tavič bez volna dělá víc chyb, foukač bez odpočinku kazí víc kusů a ten, kdo tři sezóny nedostane mzdu včas, odejde ke konkurenci z Falknova a odnese si tři roky zkušeností.

Pánve. Levná pánev ušetří tři groše a zítra spolkne celou várku. Mistrovská od zkušeného pánvaře vydrží déle a sklo z ní je lepší. Opotřebení ukazuje každý slot, takže pánev měň dřív, než musíš. Když přesto praskne, přijdeš o várku i suroviny, morálka klesne o 8 a oprava stojí čas i groše. Varování ale přichází dřív: slot napřed ukáže, že zbývá jediná várka.

Rubín, který se rodí v chladu

Rubínové sklo je tzv. strike glass. Po roztavení je bledě zlatavé a barvu získá až řízeným ochlazováním, což hra ukazuje v dramatickém strike modalu s animací. Povedený rubín je nejcennější výrobek ve hře, přidá celé huti +8 morálky a zapíše se do Archivu. Nepovedený vrátí jediný čirý křišťál a morálku srazí. Je to úkol až pro zkušenější hráče.

Archiv a achievementy

Průlomy se zapisují do záložky 📖 Archiv. Čtrnáct pergamenových listů vypráví o historii a technologii sklářství, od složení kmene přes chemii čeřidel po Kunkelovo rubínové tajemství. Odemykají se hraním: první vyčeřenou várkou, prvním fouknutým kusem, první kobaltovou modří, prvním rubínem.

Achievementů je čtrnáct ve čtyřech kategoriích. Některé se splní samy, třeba prvních deset várek, deset dělníků nebo první export. Jiné vyžadují zvláštní podmínky, které hra neprozrazuje, například kus odfouknutý ze čtyř druhů skla v jedné sezóně nebo dluh splacený před koncem první zimy.

Šest cest do endgame

Když zvládneš základní výrobu, hra se rozdělí do šesti specializací. Každá má jiný styl, jiný výrobní cíl i jiného zákazníka na konci.

Křišťálová čistota vede přes broušení a rytí k lustrům pro vídeňský Hofburg. Světlo katedrál staví na barevném skle, vitrážích a zakázkách pro pražské nebo drážďanské chrámy. Rubínové tajemství, nejtěžší a nejlépe odměněná cesta, vede přes Kunkelovu recepturu, zlatý prach a koloidní zlato až k císařskému daru. Emailová manufaktura míří na pravidelný export malovaných nádob do Benátek a Londýna, filigrán a šperky na místo dvorního dodavatele habsburské šlechty. Kramářský vývoz staví na levném lesním skle ve velkém: nosiči skla z Haidy (Haidaer Glasträger) vozili nůše skla přes celou Evropu.

Ve čtvrtém aktu přijde rozhodnutí, které každý hráč řeší jinak. Prodat huť a odejít bohatý? Předat ji synovi nebo dceři? Nebo zapsat receptury do Archivu a nechat je kraji?

Odkud jsou čísla

Fajrum vznikl jako pocta. Otec hlavního autora je profesionální sklářský technolog a z jeho poznámek pochází většina herních čísel. Příklady: z deseti tun dřeva zbyde zhruba jeden cent popela, z něhož se vyloužily asi tři kilogramy potaše; pánev zraje šest měsíců, než se dá použít; foukač a pontilista pracují ve dvou a studený šev znamená zmetek. Z literatury hra čerpá z Kunckelovy Ars Vitraria Experimentalis a z výzkumu Valentové, Sedláčkové a Rohanové, příběhově lehce navazuje na knihu Břetislava Tománka Učil jsem se sklářem.

Novoborsko dnes

Kraj kolem Nového Boru nese stopy sklářské minulosti dodnes. Sklářské muzeum v Novém Boru stojí za návštěvu a okolní obce si pamatují německá jména Haida, Blottendorf a Arnsdorf. V místních dílnách se sklo stále fouká ručně, v principu stejnou technikou jako v době, kdy se hra odehrává.

Ignis mutat res. - motto hry

Hra běží na fajrum.cz přímo v prohlížeči, bez instalace i registrace. Pec je zatopená.