Rok 1455, Mohuč. Johannes Gutenberg stojí před soudem. Ve sklepě má rozložený tiskařský lis, na stole nedotištěnou Bibli — největší projekt svého života. A právě teď, těsně před cílem, ho pohřbí dva muži, které považoval za spojence.
Půjčka od lichváře: jak Fust financoval revoluci
Gutenberg byl génius, ale postrádal základní vlastnost úspěšného podnikatele: peníze. Aby mohl postavit dílnu a začít tisknout, potřeboval kapitál. Našel ho v osobě Johanna Fusta — mohučského právníka, obchodníka a velmi trpělivého věřitele.
Fust půjčil Gutenbergovi 1 600 zlatých. Ručením byla celá dílna — lisy, typy, papír i ta nedokončená Bible. Byla to investice, nebo past nastražená od začátku? Historici se přou dodnes.
Helmaspergerův notářský zápis: rozsudek smrti
6. listopadu 1455. Notář Ulrich Helmasperger sepisuje dokument, který navždy změní dějiny tisku. Fust žaluje Gutenberga. Obviňuje ho, že půjčené peníze nezainvestoval do díla, ale zpronevěřil. Soud rozhodl ve prospěch věřitele.
Gutenberg přišel o vše — lisy, typy i papír. Bible, kterou právě dokončoval, přešla do jiných rukou. Helmaspergerův notářský zápis je dnes uložen v Göttingenu a je jedním z nejdůležitějších dokumentů v dějinách knihtisku. Je to zároveň jeden z nejsmutnějších.
Peter Schöffer: tovaryš, svědek, dědic
Kdo byl tím druhým mužem? Peter Schöffer — Gutenbergův nejlepší tovaryš, původně písař vyučený v Paříži. Člověk, jemuž mistr svěřoval nejsložitější práci a jemuž patrně nejvíce důvěřoval.
U soudu Schöffer svědčil proti svému mistrovi. A odměna přišla záhy: Fust ho přijal za společníka a dal mu za ženu svou dceru Christinu. Gutenbergova dílna tak bez přerušení přešla pod novou firmu — Fust & Schöffer — a pokračovala přesně tam, kde Gutenberg skončil.
Schöffer byl tak dobrý rytec, že právě jemu se přisuzuje zdokonalení Gutenbergových typů do podoby, kterou známe z dochovaných prvotisků. — Podle soudobých pramenů a moderní typografické analýzy
Legenda o Faustovi: tisk jako pakt s ďáblem
Johann Fust byl jako obchodník natolik úspěšný, že jeho rychlost a schopnost produkovat identické kopie knih budila v lidech hrůzu. Jak může jeden člověk mít tolik stejných knih? Musí tu být něco nadpřirozeného.
Lidé si šeptali, že Fust upsal duši ďáblu. Jméno Fust se postupem času proměnilo ve Faust — a z toho zárodku vyrostla jedna z největších legend evropské literatury, kterou o staletí později zvěčnil Goethe. Tisk byl v očích středověkého člověka doslova černá magie: tisíc stejných stránek za den, bez jediného písaře.
Co se stalo s Gutenbergem?
Příběh nemá šťastný konec, ale ani tragický. Gutenberg se nevzdal. S pomocí dalšího mecenáše Conrada Hummeryho znovu rozjel malou tiskárnu. Vytiskl několik menších děl. V roce 1465 ho mohučský arcibiskup Adolph II. jmenoval dvorním šlechticem — což mu přineslo rentu, šaty a víno do konce života. Zemřel roku 1468, chudý, ale nikoliv zapomenutý.
Fust & Schöffer mezitím prosperovali. Vydávali knihy s elegantními kolofony, ve kterých pyšně uváděli svá jména. Gutenbergovo jméno tam nenajdete nikde.
Proč nás tento příběh stále fascinuje?
Protože se opakuje. Gutenberg byl vizionářský vývojář, Fust byl tvrdý investor, Schöffer byl kariérista, který vsadil na správného koně. Mohl by to být příběh ze Silicon Valley, jen místo serverů tam byly tiskařské lisy a místo akcií zlaté florény.
My v našem Scriptoriu jsme si vybrali jiný vzor — Albrechta Pfistera z Bambergu, který jako první začal tisknout knihy s ilustracemi pro obyčejné lidi. Ale o tom zase příště.
Více o životě těch, kteří přišli před Gutenbergem — písařích a mniších ve středověkých skriptoriích — si přečtěte v článku Tři prsty píší, celé tělo trpí.