Gutenberg dokončil svou Bibli roku 1455 v Mohuči. Do Plzně dorazil knihtisk o třináct let později — roku 1468, kdy místní tiskaři s dobrými kontakty na Norimberk vydali Kroniku trojánskou. Praha, hlavní město království, čekala ještě déle. Proč? Protože tu byl silný cech písařů. A cechy si svá privilegia bránily zuby nehty.
Záhada anonymního tiskaře: kdo vytiskl první pražskou knihu?
Rok 1487. V Praze se poprvé objevuje tištěná kniha — Žaltář. Ale na titulní straně není žádné jméno tiskaře. Historici mu říkají prostě Tiskař Pražské bible a jeho totožnost není dodnes s jistotou prokázána.
Proč se skrýval? Nejpravděpodobnější vysvětlení je prosté: strach. Písařský cech byl v Praze organizovaný a vlivný. Člověk, který by otevřeně provozoval tiskárnu, riskoval přinejmenším ekonomický bojkot, přinejhorším fyzické ohrožení své dílny. Anonymita byla nejlevnější pojistka.
Pavel Severýn: tiskař, který se stal purkmistrem
O generaci později se poměry změnily natolik, že tisk přestal být nebezpečným dobrodružstvím a stal se respektovaným řemeslem. Nejlépe to ilustruje příběh Pavla Severýna z Kapí Hory.
Severýn začal tisknout kolem roku 1520 na Starém Městě. Nebyl to skrývající se anonym — byl to vážený měšťan, člen městské rady a nakonec purkmistr Starého Města v letech 1534 až 1537. Tiskař v čele pražské radnice. To by si ten anonymní průkopník z roku 1487 nedokázal ani ve snu představit.
Severýnova dílna pak přešla na jeho zetě Jana Kosořského. Po roce 1557 se však po celé dynastii slehla zem. Zmizeli beze stopy — zda je pohřbil krach, mor nebo jen drtivější konkurence, nevíme dodnes.
Bartoloměj Netolický a nástup Melantricha
Ve stejné době působil na Malé Straně Bartoloměj Netolický — dvorní tiskař krále Ferdinanda I. a člověk se spolehlivým monopolem. Byl katolík, což se panovníkovi líbilo, a tiskl vše, co dvůr potřeboval.
Do jeho dílny přišel jednoho dne mladý, ctižádostivý tovaryš jménem Jiří Melantrich. Byl pilný, chytrý a trpělivý — přesně tak dlouho, dokud to bylo potřeba.
Po roce 1547, kdy král po stavovském povstání omezil počet tiskáren v zemi, se Netolický ocitl v úzkých. Melantrich situaci vyhodnotil správně. Nejprve se stal Netolického společníkem. Pak, roku 1552, od něj celou tiskárnu odkoupil — nebo spíše převzal, jak naznačují dobové prameny. Přestěhoval ji na Staré Město a začal budovat impérium.
Melantrichova Bible a dům U Dvou velbloudů
Melantrichovým mistrovským dílem byla česká Bible, kterou vydal v několika vydáních a na které vydělal jmění. Za výtěžek si koupil dům na Starém Městě — U Dvou velbloudů — a získal šlechtický titul z Aventina. Ulice, kde jeho dílna stála, nese jeho jméno dodnes: Melantrichova.
Melantrich byl jako dnešní korporát, který pohltí menší firmu, přestěhuje ji do lepší čtvrti a udělá z ní značku. — Volně podle dobových kronik a moderní historiografie
Kletba písaře z Klementina
Písaři v Praze nezanikli tiše. Legenda praví, že jeden starý písař z Klementina přišel jednoho dne k Melantrichovu lisu a pronesl kletbu: „Co jeden den vytiskneš, to se do večera v prach obrátí!"
Kletba nezafungovala. Melantrichovy knihy vydržely staletí. Pergameny v klášterech mezitím začaly plesnivět. Mnozí písaři nakonec skončili právě v tiskárnách — jako sazeči nebo korektoři. Přeškolili se, jak bychom řekli dnes. Řemeslo nezaniklo, jen změnilo nástroj.
Daniel Adam z Veleslavína: muž, který donutil Pražany číst
Po Melantrichovi převzal tiskárnu jeho zeť Daniel Adam — oženil se s Melantrichovou dcerou Annou a spolu s ní zdědil celé impérium. Zda to byla svatba z lásky nebo ze strategické rozvahy, prameny mlčí.
Daniel Adam, později povýšený na z Veleslavína, proměnil tiskárnu z výnosného podniku v centrum české vzdělanosti. Vydával slovníky, historické spisy a překlady. Říká se, že to byl právě on, kdo přiměl Pražany číst — i ty, kteří o to původně nestáli.
Praha tak za sto let urazila cestu od anonymního tiskaře, který se bál zapálit světlo, až k nakladatelství, které formovalo českou kulturu. Město inkoustu a olova — stejně jako Mohuč, jen o generaci později a s větší dávkou dramatu.
Jak vypadala dílna, kde tato historia začínala, si můžete vyzkoušet v naší hře Scriptorium. A pokud vás zajímá, jak podobný příběh zrady a ambice proběhl o století dříve v Mohuči, přečtěte si článek Gutenberg, Fust a zrada Schöffera.